Spalo se nám tak dobře, že vstáváme až na desátou. Na další dny si už budeme muset nařizovat budík. Dnešním cílem je hora Sttoronden v národním parku Rondane. Je to sice až druhá nejvyšší hora po Rondslottet, ale tam už Míra byl a nejde nám přece o rekordy, ale o pěkný výhled. Zajíždíme do městečka Otta, abychom rozměnili drobné na mýto a parkovné. Zároveň si prohlídneme předpověď počasí, která nám dává naději na příjemné počasí.
Začínáme serpentinami stoupat vzhůru a potkáváme nespočet ovcí, které si z nějakého důvodu oblíbili trávu hned u krajnice. Po průjezdu vesničkou platíme mýto 15 NOK, což je asi za auto, ale kdo ví, co znamenají ty nápisy na tabulce. Pak už po trochu horší cestě dojedeme na parkoviště ve Spranghaugenu, kde zaplatíme parkovné 30 NOK u kiosku s obálkami a schránkou. Je tu dost aut, ale to je dáno pokročilou hodinou. Z toho důvodu také kontrolujeme rychle zásoby a vyrážíme do Rondvassbu k chatě norských turistů. která je také výchozím místem na další tůry.
Dorážíme k chatě už po hodině cesty, což je o půl hodiny rychleji než v průvodci, proto i odhad pěti hodin na Sttoronden a zpět nás naplňuje optimismem. Bohužel hned po úvodním stoupání se ze mě stal realista, protože jsem tam málem vypustil duši, naštěstí dále je to už lepší a snesitelnější, jen to počasí se zhoršuje. S nadějí vyhlížím mezery v oblačnosti, ale je jich málo a daleko. Asi po hodině a půl cesty potkáváme srnku či nějaké podobné zvíře, jak si to hopká dolu s neuvěřitelnou lehkostí. Poslední pasáž výstupu je hodně nepříjemná, dostáváme se do mlhy (nebo to jsou mraky?) a začíná být docela zima. Nejít před námi Míra odhodlaně
vzhůru už bych přemýšlel o otočce. Naštěstí za chvíli už jsme na vrcholu, výhled nic moc, protože se nepodařilo přemluvit počasí, ale ten pocit, že jsme to dokázali, je naprosto úžasný. Děláme jen pár fotek a doplňujeme energii čokoládou a už zase sestupujeme. Při sestupu se vyhneme chatě a zkrátíme si cestu po pěšince směr parkoviště. Jen se ještě stavíme u potoka nabrat vodu. Bohužel se mi podaří sklouznout botou přímo do vody, ale bez vážnějších následků.
Cestou na parkoviště se nám začíná vkrádat do hlav myšlenka, kterou až Míra řekne první nahlas, co takhle přenocovat na stejném místě jako dnes. Znamená to vrátit se sice kousek zpět, ale zase na druhou stranu je to ověřené místo. Ještě předtím než dojdeme na parkoviště se naposledy ohlédneme na Storronden, který je teď už celý vidět a pak už nasedáme a jedeme přenocovat. Tento den byl náročný, ale i přes nepřízeň počasí to byl pěkný výlet.